Zlobíte se na své dítě? Představte si ho v nemocnici na

Číst to je rozhodně snazší než praktikovat, čím dříve si to však jako rodiče osvojíme, tím lépe. Jak zareagovat a nevybuchnout, když naše dítě udělá něco z našeho pohledu nepřijatelné? Klinická psycholožka Lýdia Adamcová nabízí praktický návod, jak to zvládnout, a to iv opravdu kritických situacích, kdy například dítě prodává drogy, lže, chodí za školu nebo se neustále hádá.

Facebook
Když nejde o život… Nejkritičtějších prvních deset vteřin je nejlepší prodýchat mlčky. Foto: shutterstock.com

Většina rodičů volí v takových situacích přísnost. Zvyšuje hlas, vyčítá, trestá, dokonce nadává. \“Výchovný problém se tímto způsobem neřeší, pouze se potlačuje, hledá se viník,\“ konstatuje Lýdia Adamcová na svém portálu Výchova v kostce.

Rodičům doporučuje podívat se na věc jinak. „Myslete na to, že všechny situace, ve kterých nejde o život, se dají řešit a dítě posouvají ve vývoji. Ať už jsou jakékoli. Zvažte, jak reagujete, které situace zvládáte a které ne, v jakých situacích je vaše reakce oprávněná, a kde je spíše jen vaším ventilem. Je síla vaší prvotní reakce úměrná dětskému problémovému chování? Uvědomte si, že pětka je pouze školní známka, poznámka je pouze poznámka, šikana je pouze šikana. Každý problém má svůj význam, něco nám signalizuje a ukazuje, v čem potřebuje dítě pomoc,“ zdůrazňuje zkušená odbornice v článku o zvládání rodičovských emocí.

Pro získání nadhledu připomíná rodičům tři důležité věci: odstup času, nadhled, klidná atmosféra. Rozepisuje také jednotlivé časové fáze, jak by měli rodiče problém řešit.

Prvních 10 sekund
„Tento čas je nejkritičtější, proto nereagujte hned. Mlčte a pro sebe si řekněte: ŽIJE. Spustíte tak radost z toho, že vaše dítě je tady a je v pořádku. I pár vteřin vám pomůže v tom, že nezačnete hned křičet. Získáte čas pro sebe i pro dítě,“ radí Lýdia Adamcová. Pomoci může například dýchání, zatínání a uvolňování pěstí.

Následujících 5 minut
Řekněte si některou z moudrostí typu „Kaše se nikdy nejí horká,“ zaměstnáte si tím mysl. Mějte na paměti, že se nemusíte rozhodovat hned, výchova má krátkodobý a dlouhodobý efekt. Z hlediska toho dlouhodobého je lepší nad problémem popřemýšlet. „Řekněte jen minimum z toho, co chcete říct, než se uklidníte. Například: Potřebuji se uklidnit, než si o tom, co jsi udělala, promluvíme,“ radí klinická psycholožka. Nakonec, pokud je problém opravdu velký, nelze jej vyřešit do pěti minut, připomíná. Rodiče mohou podle ní říci i toto: Chci se zamyslet nad tím, co se stalo. Promluvíme si o tom později. „Je dobré dopřát si chvilku klidu, a teprve potom začít řešit problém. Pokud je dítě dost velké na to, aby dokázalo zůstat v místnosti o samotě, tak z ní odejděte. Mlčením a odchodem zdůrazňujete vážnost situace a ukážete dítěti, jak vypadá sebekontrola,“ vysvětluje Lýdia Adamcová.

Deset minut
Udělejte s dítětem vše, co byste nejraději udělali, ale jen ve svých představách. „Dejte mu na zadek, facku, křičte… Mentálně dohrajte situaci, uvolněte emoční napětí. Můžete ho uvolnit i fyzickou aktivitou nebo pohybem na čerstvém vzduchu, odchodem z místnosti, osprchováním se, lehněte si a uvolněte si svaly, uklízejte, postavte se na hlavu (známé jogínské cvičení na změnu pohledu na svět),“ vypočítává praktiky odbornice.

Šedesát minut
Čas na pozitivní pohled. Uvědomte si, že všechny potíže mají i své kladné poselství. „Můžete si říct, že na takové věci se přece neumírá. Vzpomeňte si, jestli se něco podobného v dětství stalo i vám, jak jste to tehdy prožívali a co jste v té chvíli potřebovali cítit,“ radí Lýdia Adamcová s tím, že rodič může udělat i něco paradoxního: „Obejmte dítě, dotkněte se ho. Uvědomte si, jaké chování od vás dítě očekává a reagujte opačně. Je to uvolňující především pro dítě, které je také ve stresu,“ vysvětluje. Důležité je také uvědomit si kladné vlastnosti dítěte a radost z toho, že jej máte.
(Více o zvládání rodičovských emocí si můžete přečíst na stránce Lýdie Adamcové Výchova v kostce: ZDE a ZDE.)

Klidné reakce je třeba natrénovat
Schopnost přiměřeně reagovat člověk nezíská hned, ani po prvním přečtení. Jako všechno, i toto je třeba natrénovat. „Preventivně si vytvořte reflexní obraz, který bude spouštěn dříve, než přistoupíte k nepříjemné výchovné situaci. Mentální obraz je třeba opakovat alespoň 28 dní, aby se zafixoval ve vědomí,“ říká Lýdia Adamcová.

Jednou z metod je například představa, jak vaše dítě leží na nemocničním lůžku s připojením na různé přístroje. „Je v bezvědomí, ve stavu mezi životem a smrtí. Musíte odtud ale odejít a najednou se ocitnete v krásném chrámu a modlíte se, prosíte za jeho život. Vnitřním monologům řekněte vše, co potřebuje, aby přežilo a slíbíte vše, co můžete obětovat. A pak se vraťte do nemocnice. Dveře nemocničního pokoje se otevřou a naproti vám běží vaše usmáté, zdravé dítě.