Děti dnes už nejsou samy sebou ani mezi kamarády

V minulosti se mluvilo o sdružování v kolektivu, dnes o socializaci. Potřeba socializovat se je nejčastější argument, proč dávat děti do školek a škol. Je to opravdu nevyhnutelné? Kdy děti opravdu potřebují být s vrstevníky a co s nežádoucími vlivy, které socializace na dítě někdy má? V rozhovoru vysvětluje psycholog PhDr. Marek Madro, PhD., programový ředitel internetové poradny pro mladé IPčko.sk.

Facebook
Kontakt s ostatními je pro dítě prospěšný, pokud je na něj dostatečně zralé a pokud cítí, že u rodičů najde bezpečný přístav, říká psycholog Marek Madro. Foto: archiv Marka Madra

Z každé strany slyšet, jak se děti potřebují socializovat, proto je dobré dávat je do školky, školy… Souhlasíte s tím?
Z pohledu vývojové psychologie je období od nula do cca 3 let obdobím, v němž významnou roli hraje rodina. Právě zde začíná proces sociálního učení, tedy je zdrojem prvních sociálních podnětů. Samozřejmě, že v tomto období dítě vnímá také své okolí, realizuje s ním interakce a kontaktuje se s jinými dětmi, ale rodina je pro něj nejvýznamnějším prostředím, přináší mu zdroj jistoty, bezpečí a uspokojuje jeho základní potřeby. V rodině přichází do kontaktu is různými situacemi a emocemi, které poznává na druhých i na sobě. Toto poznání sebe i ostatní si přenáší pak do dalších kolektivů.

PhDr. Marek Madro, PhD.
Psycholog, který se věnuje pomoci mladým v krizových životních situacích. Je zakladatelem projektu Internetové poradny pro mladé IPčko.sk. Působí zároveň jako programový ředitel občanského sdružení se stejným názvem. Online poradna funguje na stránce ipcko.sk. Důležité je ale uvědomit si fakt, že i když se doporučuje dát dítě ve věku 3 let do mateřské školy a posunout proces socializace na další úroveň, nesmíme zapomínat na to, že máme před sebou dítě, které je individualita a osobnost. Nezáleží tedy úplně tak na věku, jako na tom, zda je samotné dítě k tomu připraveno, vyvinuto a zda zvládne odpoutání od matky.

Čili je normální počkat, netlačit dítě zbytečně do školky jen proto, že dosáhlo tří let a že například soused tam už chodí.
Ano. Některé děti potřebují delší dobu k přechodu z kolektivu rodiny a blízkých do kolektivu mateřské školy, jiné jsou k tomu připraveny v tomto věku tří let. Vnímání dítěte a jeho potřeb zajistí to, že dané vývojové procesy a sociální změny budou probíhat „snadněji“ právě tehdy, když je bude prožívat připravené a vyzrálé dítě.

Co socializace vlastně znamená?
Socializace je proces, jehož cílem je začlenění člověka do společnosti. Vychází z té naší lidské podstaty, že „člověk je tvor společenský“. Tento proces se děje v různých vývojových obdobích, v různých krocích i v různém prostředí podle toho, v jakém vývojovém období se člověk nachází. Prvním místem, kde začíná proces socializace je samozřejmě rodina, následně přibývají malé i větší kolektivy, ve kterých se dítě učí sociálně existovat, poznávat a respektovat jistá pravidla a normy, ale poznává i sebe sama. Tak, jak se dítě učí poznávat svět, získávat informace a poznatky z různých oblastí, tak poznává i oblast sociální. Mluvíme o takzvaném sociálním učení, jehož výsledkem je socializace. Socializace je důležitou a přirozenou součástí vývoje, ale ta potřeba kontaktovat se s lidmi, navazovat sociální vztahy, být součástí nějakých kolektivů je různá – u někoho silnější, u někoho slabší, ale to je opět přirozené.

V jakém věku potřebuje dítě kontakt s vrstevníky? Do jaké míry by měl být častý, intenzivní? A dá se to vůbec zobecnit, nakolik každé dítě je jiné?
Pokud se bavíme v intencích, že kdy dominantní roli rodičů v životě dítěte přebírají vrstevníci, tak je to období od 10 do 15 let. Toto období je právě tím nejdynamičtějším, nakolik se mladý člověk komplexně mění, a tím dochází k přeměně všech stránek jeho osobnosti. V tomto období ve větší míře dochází ke konfliktům s rodiči nebo jinými autoritami. Mladý člověk má pocit, že dospělí mu nemohou rozumět a jediní, kdo mu rozumí jsou jeho vrstevníci. V tomto období by se z rodičů měli stát fanoušci svého dítěte, kteří mu i přes explozi pocitů na jedné a druhé straně nabízejí pocit, že za nimi může kdykoli přijít, že jsou zdrojem jistoty, bezpečí i pomoci. Otázka míry kontaktu dítěte s ostatními a jeho intenzity nelze zobecnit, protože, jak jsme již uvedli, potřeba navazovat a udržovat sociální vztahy je individuální. Důležité je, aby mladí lidé věděli, že v případě, že se v jejich životě stane cokoliv, mají u sebe někoho, kdo jim bude oporou a nezůstanou v tom sami. Zda to budou vrstevníci, rodiče, učitelé nebo i odborníci.