Má pořadí, v jakém jsme se narodili, vliv na naši povahu?

Ovlivňuje povahu dítěte pořadí, v jakém se narodilo? Je pravda, že nejvíce zapomenuté bývá prostřední dítě a že ty nejstarší to mají nejtěžší? O sourozeneckých konstelacích a jejich vlivu na náš život vypráví sociální pedagožka Katarína Winterová, poradkyně portálu mamedeti.sk.

Facebook
Důležitější než pořadí narození je podle Kateřiny Winterové je láska a pozornost, kterou rodiče dětem věnují. Foto: archiv Kateřiny Winterové

Do jaké míry ovlivňuje dítě pořadí, v jakém se narodilo? Opravdu je největší smůla je být prostřední, protože rodiče na vás mají nejméně času?
Každý z nás se narodil do jistého prostředí a do jisté rodinné/sourozenecké konstelace. Bez ohledu na pořadí narození je pro každé dítě nejdůležitější rodičovská láska a přítomnost. Bez ní nebude fungovat rodina ani vztahy a krása s hodnotou rodiny se vytratí. Rodiče dnes mají obecně problém najít si čas na děti. Když si ho už najdou, tak je dobré, aby to byl čas „plný“, čili kvalitně strávený rozhovory, posloucháním a vzájemnou blízkostí. Takže smůlou se mi nejeví pořadí narození dítěte, ale to, kolik a zda vůbec, jsou rodiče ochotni a schopni dát ze sebe svým dětem.

Je tedy úplně jedno, v jakém pořadí se dítě narodí?
Již Alfred Adler (rakouský psychiatr a psycholog) popsal takzvanou teorii o významu pořadí narozených dětí pro rozvoj jejich osobnosti. Říká o tom, že pořadí narození dítěte ovlivňuje jeho psychický vývoj a dítě má několik osobnostních charakteristik právě díky pořadí narození. Mezi takové obecné domněnky patří, že prostřední děti žijí ve stínu svých sourozenců, že jsou opomíjeny, nebo že rodiče jim věnují nejméně času.

A jsou?
Dosud se dělalo několik výzkumů, které se zabývaly právě významem pořadí narození dítěte a výsledky jsou zajímavé. Některé výzkumy potvrzují jisté „potíže“, které spojují prostřední děti, jiné zase ukazují na to, že pořadí narození dítěte nemá vliv na jeho osobnostní vlastnosti. Takže stále můžeme hledat odpověď, jestli existuje nebo neexistuje syndrom prostředního dítěte.

Co si myslíte Vy? Má výhody být prostřední nebo je tomu spíše naopak?
Všechno v životě má své výhody i nevýhody. Nic není černobílé. Každý z nás se rodí s potenciálem, přičemž na každého z nás ovlivňují i ​​jisté okolnosti a faktory, jako například, zda se narodíme do úplné rodiny nebo do neúplné, zda jsme dětství přežili ve finanční tísni nebo naopak, v jistém komfortu, a v neposlední řadě – jak k nám přistupovali rodiče a jak nás vychovávali.

To, jak se dokážeme popasovat a přijmout nejen pozitivní zkušenosti, ale právě ty negativní – jaký postoj k nim zaujmeme, to jsou ty výhody, které z nich můžeme čerpat. Takže pokud bychom toto reflektovali do výhod prostředního dítěte, tak mezi ně patří právě to, že se narodilo „někde uprostřed mezi sourozenci“ a tak si umí vzít z obou sourozeneckých vztahů to „nej“. Čili prostřední děti jsou týmovými hráči, dobře spolupracují, jsou empatičtí. Umí se přizpůsobovat a být trpělivými. Často jsou označováni jako mírotvůrci – umí dělat kompromisy a poslouchat druhé.

Dají se nějak shrnout typické znaky prostředního dítěte?
Prostřední dítě, které je označováno také jako sendvičové dítě má svá specifika a charakteristiky, ačkoli se celkově obtížněji charakterizuje. Důvodem je právě to, že v něčem se podobá svému staršímu sourozenci a v něčem zase mladšímu. Nemusí to ale sedět na každé prostřední dítě.

Takže tak obecně můžeme říci, že prostřední děti jsou trpělivé, umí dobře spolupracovat a přizpůsobovat se okolnostem. Bývají tišší a nechtějí být „ti první“, které je ihned vidět a slyšet. Mívají důvěru ve své přátele, přičemž jsou empatičtí a týmoví hráči. V dospělosti se mohou projevit jako dobří taktici, vyjednavači nebo stratégové.

Bývají tišší a nechtějí být ti první… Proč? Člověk by čekal, že to bude spíše naopak, protože je ve středu, tak chce vyniknout, ukázat: „I já tady jsem!“
Vysvětluji to tím, že právě prostřední děti umí dělat kompromisy a naučili se přizpůsobovat okolnostem. Tedy jakoby hýbali nitkami ze zákulisí. Je to jako když se první dítě naučí básničku a na každé návštěvě je vyzýváno, aby ji rozkošně zarecitovalo. To prostřední dítě už není vyzýváno, aby se předvedlo, protože už máme zkušenost, že odrecitovaná dětská básnička je krásná. Ale netřeba to zas tak často opakovat. Také to může souviset s tím, že starší dítě může být v dětství do jistého věku jako mluvčím svých mladších sourozenců. Ale jak jsem zmiňovala, neplatí to na všechny děti, je třeba vnímat odlišnost v lidské psychice a prožívání. Každý z nás má jiné nastavení.